O lehkém čtení a prohnilosti české veřejné debaty
Marie HeřmanováCo se v českých lifestylových magazínech pro mládež i pro dospělé nedočtete? Při pohledu do těch zahraničních lze velmi brzy zjistit, že skoro všechno.
Poslední dobou se hodně mluví o tom, jak na středních a základních školách chybí mediální výchova. Jak se dnešní děti nedokážou orientovat v záplavě informací a odlišit zrno od plev či běžnou zprávu od hoaxu. Jak si myslí, že Facebook je zdroj informací. Zkusili jste se ale někdy podívat, jakou alternativu jim český mediální trh nabízí? České časopisy pro teenagery totiž představují hodně bizarní čtení, které se zaseklo někde v 90. letech.
A neplatí to jenom pro teenagery. Pojem lifestylový magazín je něco, co ve zdejších vodách zakotvilo jenom ve své nejvíc bulvární a konformní podobě. Mediální gramotnost ve společnosti se ale přitom hodně odvíjí od toho, co umíme lidem nabídnout jako „lehké čtení“. Módní a lifestylové magazíny pro obě pohlaví a různé věkové skupiny jsou ideálním nástrojem k rozšiřování obzorů — anebo, jako v českém případě, k reprodukci všech možných stereotypů.
Před dvěma lety vyšlo speciální „karlovarské číslo“ časopisu Elle. Na obálce seděl Jiří Bartoška, kolem kterého se různě vinuly mladé české a slovenské herečky a některé z nich mu dokonce klečely u nohou. Byla to opravdu hodně trapná podívaná. Zřejmě tak totiž redakce českého Elle vnímá filmovou událost roku — jako párty v drahých šatech, kde se prochází postarší bonviván a na loktech má zavěšený patřičně reprezentativní harém.
Kamarádka, která už deset let žije v Paříži a ke světu módních magazínů má docela blízko, mi tenkrát napsala, že vůbec nerozumí tomu, jak se tohle vlastně může stát. Kdyby něco takového napadlo francouzskou Elle, čtenářky by jí to okamžitě patřičně vytmavily. Francouzské ženy, které čtou módní časopisy, totiž nemají zájem být zobrazovány jako dekorativní pozadí k muži na titulce. A právě proto by to nejspíš francouzské editory ani nenapadlo.